V rozhovoru mimo jiné komentuje svobodu internetu v
České republice,
rizika nebezpečného chování na
síti, kterého se dopouštějí
všichni
uživatelé včetně něj samotného, i důvody, proč by
se státy měly snažit
chránit své občany
omezováním svobody internetu velmi opatrně nebo
ideálně vůbec.
Je podle vás v Česku
„internetová gramotnost“
mladých lidí dostačující?
Mladí lidé umí s internetem
neskutečné věci. Otázkou je, zda se to
dá označit za gramotnost ve smyslu zodpovědného
používání internetu.
Podle mě je to stejné jako s „finanční
gramotností“. Lidé se
dostávají
do finančních pastí, ne proto, že jsou
hloupí, ale proto, že často řeší
situace, kdy nemohou jinak. Ve světě internetu nehraje tak velkou roli
nějaká krize, ale daleko
nenápadnější věc –
pohodlí. I já sám mám
propojené účty s Facebookem, různé
aplikace na různých účtech. Moc
nečtu podmínky. Informaci o sběru cookies (celkem
dobrá novinka z EU)
prostě odkliknu, protože si chci ten článek přece
přečíst.
Jakou roli má mít internet ve
vzdělávání? Může nahradit učebnice?
To se již dávno stalo a já jsem za to
rád. Nemusím v hlavě nosit
tisíce nabiflovaných věcí.
Zagooglím a vím. Důležitá v tomto
směru není
„internetová gramotnost“, ale obecně
informační gramotnost. Když mi
něco říká cizí člověk, tak mu
primárně všechno nebaštím.
Stejně tak je
třeba nedůvěřovat řadě informací na internetu.
Lidé, a to se naopak
týká dospělé populace a seniorů, jsou
ochotni věřit všemu. Stejně jako
se dříve říkalo „je to pravda, bylo to
v televizi“ a o propagandistické
předrevoluční televizi nemusíme
dvakrát přemýšlet, pak
„psali to v
novinách“, ty dnes vlastní
soukromé firmy nebo dokonce politicky
aktivní osoby, lidé mají tendenci
přistupovat k informacím na internetu
bez jakéhokoliv ověřování zdroje nebo
zamyšlení se nad médiem,
které
informaci nese.
Nemyslíte si, že existence internetu
vzdělanosti a různorodosti aktivit u mladé generace občas
škodí?
Společnost a technologie se vyvíjí a my
musíme s ní. Internet může
být škodlivý, pokud se my sami
neposuneme a nepochopíme, jak s ním
pracovat. Neuvědomíme si jeho dobré vlastnosti a
jeho nevýhody zároveň.
Já se počítám už do generace X, ale
máme tu děti milénia, generaci Y.
Ta se s internetem narodila, s internetem vyrostla a v budoucnu ho
posune daleko dál, než si dokážeme představit.
Nejhorší je, že se
„problémy“ internetu snaží
řešit politici, kteří se v rámci
své kariéry
teprve učili zacházet s emailem a profily na
sociálních sítích jim
spravují najaté agentury.
Jakou roli hraje v případném
omezení internetu současná
„nálada v Evropě“, ve smyslu
migrační krize a atmosféry strachu?
Primárně se objevují tendence k cenzuře
názorů. To je špatně a nejen
Piráti, ale i oborníci a
široká veřejnost se proti tomu razantně
ozývají. Proč zavádět cenzuru, když
jsou případné přestupky proti
zákonu úplně stejné jako ty mimo
internet. Podle mě je třeba si
uvědomit, že stalking, pomluva, vyhrožování,
nabádání k trestnému činu
jsou podchyceny ve stávající
legislativě a dají se řešit. Vše
ostatní
je sice vykoupeno naším nepohodlím
nebo rozhořčením, ale to je cena,
kterou musíme být ochotni za svobodu slova
zaplatit.
Jak například zajistit, aby se k
nevhodnému materiálu nedostaly děti?
Aby se nevhodné materiály nedostaly k
dětem řeší legislativa a
efektivita jejího vymáhání.
Policie a organizace by se měly zaměřovat
na konkrétní viníky,
namísto toho aby vlády řešily, jak
globálně
trestat internet za jeho vlastnosti, které je třeba
chápat primárně
jako klady. Stejně jako doma rodiče zalepují
zásuvky a obalují ostré
rohy nábytku, aby se jimi dítě nezranilo, je
převážně na zodpovědnosti
rodičů své děti proškolit a
případné problémy řešit
doma. Stát nemá
suplovat laxnost nebo neinformovanost rodičů. Měl by řešit
jejich
vzdělávání, nikoliv implementovat
cenzurní mechanismy, které přímo
nabádají k tomu, aby byly použity trochu jinak.
Jaký je podle vás trend?
Máte dojem, že internet je čím dál
tím otevřenější nebo se naopak
někteří snaží utáhnout mu
šrouby?
Internet si žije vlastním životem a to se prostě
řadě lidí nehodí.
Kvůli těmto tendencím
„utahování šroubů“
se nejen Piráti, ale i další
organizace a občané permanentně
ozývají. Ostatně kvůli tomu
pořádáme i sobotní
demonstraci
za Svobodný Internet v Praze na Klárově.
Adresujeme politikům a vládě
naše memorandum „Tři kroky k obraně
svobodného Internetu v ČR 2016”. V
tomto memorandu řešíme tři
nejpalčivější problémy: cenzuru a
vznik
seznamů zakázaných stránek pod
taktovkami ministerstev a v péči
úředníků, deanonymizaci internetu, po
které volá současný ministr
vnitra Chovanec, což by v praxi znamenalo, že každý, kdo se
do sítě
přihlašuje, by měl mít něco jako Internetovou
občanku na jméno, a
kriminalizaci odkazování. Sami jsme v
rámci kampaně Odkaz není zločin
provozovali zcela legální odkazovací
server sledujuserialy.cz. Nyní v
souvislosti s touto kampaní sedíme dokonce jako
strana na lavici
obžalovaných.
Není na zcela svobodném internetu
víc v ohrožení ochrana soukromých
údajů?
Lidé si své soukromé
údaje nechrání. Podívejte
se a zadejte do
Google „Facebook Graph API“. Když si
vyzkoušíte funkce, budete
překvapeni, co se všechno o sobě dovíte, ačkoliv
jste údaje nezadávali
nebo je měli jako neveřejné. To může platit i o lidech,
kteří na této
síti vůbec nemají profil.
Naším cílem je hledat kompromis mezi
právem na informace a právem na
soukromí. Tyto věci musí být v
rovnováze. Právo na veřejné informace
z
výkonu státní moci a
správy, pokud nehovoříme o datech
týkající se
národní bezpečnosti, soukromých datech
obětí trestných činů apod. musí
být maximální.
Maximální musí být
zároveň ochrana soukromí a dat
jednotlivců. Celoplošné
šmírování, a o nic
jiného ve své podstatě
nejde, je nepřípustné, ať už je
implementováno pod jakoukoliv záminkou.
Nepřeháníte, co se týče
významu možné změny loterijního
zákona?
Proč jde podle vás o cenzurní
opatření? Z laického pohledu působí
spíš
jako snaha omezit hazard.
Já jsem u ministra Babiše na MF ČR byl. V
první větě hovořil o 150 000
lidech závislých na gamblingu.
Následně však sdělil, že mu jde hlavně o
to, aby firmy, co přes internet podnikají, platily v ČR
daně. Což je
nesmysl. Internetové služby přece standardně
sídlí v zahraničí.
Facebook třeba v Irsku. Z Babišových
úst zaznělo dokonce to, že to bude
pár desítek stránek. Ministr
Babiš evidentně nechápe internet.
Elektronická občanka s čipem, která
by může nahradit několik
různých dokladů a díky nahranému
elektronickému podpisu by mohla
sloužit i k online identifikaci, je zatím dobrovolnou volbou
vydávanou
na žádost občanů. Jak se tento projekt
vyvíjí?
Primárně čipovou občanku nikdo nechtěl a čip na
ní nic neumí. Lidé ji
odmítají také proto, že je o 500 korun
dražší. Vhledem k tomu, že
příjmy lidí jsou daleko pod nic
neříkajícím ukazatelem
průměrného platu
v ČR, je ta pětistovka prostě odradí. K identifikaci online
slouží jiné
prvky. Podívejte se, jak dopadla původní karta
správného Pražana, která
měla umět 100 a 1 věc.
Spojení několika dokladů
použitelných online zní jako
pragmatický tah. Proč tento nápad kritizujete?
S dobrovolností mít nějakou
univerzální ID klidně souhlasím.
Ministr
Chovanec však hovoří o povinnosti. Fakt nechci,
aby vzhledem k
uchovávání údajů o
navštívených
stránkách mohl „někdo“
prokazatelně
určit, na jaké se dívám porno. Vy snad
ano?