Dr. M. Chovancová odborně rozebrala
největší skandál v historii české justice. Celých deset let (1992-2002) byli justiční čekatelé vybíráni na základě neplatně a nevěrohodně provedených psychologických testů, které nestanovila ani Ústava ČR ani zákon o soudech a soudcích.
Neplatné
jmenování soudců v letech 1992-2002.
Neplatnost
jejich rozhodnutí v důsledku neplatného jmenování.
Soudci u nás
nepracují s vědomím vysoké míry odpovědnosti a
profesionality a bohužel mnozí občané, ani nadřízené soudy,
je po nich nepožadují tak, jako je vyžadují automaticky občané
a jak je to zvykem ve všech západních zemí EU (kde soudci i každý
jakýkoli pracovník ve všech oblastech musí odvádět 100 % práci a kde
nikdo nikomu netoleruje žádné nedostatky). Proto soudci tohoto stavu
mohou až maximálně zneužívat a libovolně klamat účastníky
soudního řízení.
Na pouhé
čtyři holé věty zredukované odůvodnění rozhodnutí soudce
soudu prvního stupně či senátu odvolacího soudu, nebo dokonce velmi
povrchní, neprofesionální, neodborné a odbyté rozhodnutí soudců
Vrchního a Nejvyššího soudu ČR, se nedá považovat za
kvalifikovaný rozsudek nebo usnesení soudu odpovídající požadavkům
zákona.
Některá
rozhodnutí soudců ČR jsou až na tak mizerné úrovni, že jejich
argumentace nedosahuje myšlenkového pochodu žáka základní školy. Pro
taková nedbalá rozhodnutí nepotřebujeme vysokoškolsky vzdělané
soudce s následným povinným absolvováním tří leté praxe
justičního čekatele, neboť v takových případech by
postačili pracovníci s ukončeným základním vzděláním,
přičemž by zároveň došlo k efektivním finančním a
platovým úsporám ve státním rozpočtu.
Soudci jako
pacienti se např. při zánětu slepého střeva 100 % spoléhají
na chirurga, že jim bude vyoperován tento zanícený přívěšek, nikoli
vyoperována játra či srdce, přičemž už neexistuje žádná další možnost
operace „krajského, vrchního či nejvyššího chirurga“.
Na druhé straně však reálná praxe v české
společnosti vykazuje stav, že chirurg, podnikatel či
jakýkoli občan v ČR se nemůže spolehnout na soudce či
státního zástupce tak, že budou rozhodovat podle zákona a skutečnosti
a to profesionálně, věcně a co možná nejrychleji.
Fakticky
v ČR někteří soudci masově zneužívají své soudcovské
nezávislosti a do jejich rozhodování se často promítají závislosti
jiné. Např. často mezi lidmi tradovaná korupce, klientismus,
přátelské vztahy, nedostatečná profesionalita nebo absence prosté
lidské moudrosti dané věkem a zralostí.
V případě,
že soudce nebo státní zástupce pracují neodborně a nezákonně, plat
mají vždy zajištěn. A právě ve své placené pracovní
době, která má podle ústavy sloužit k tvorbě spravedlivých
rozhodnutí, mnozí soudci nezákonným rozhodováním
upírají účastníkům sporů právo na spravedlnost, způsobují další
zbytečné škody a v podnikatelské sféře bankroty a
v důsledku toho rozbíjejí i jejich osobní a rodinné vztahy.
Vymahatelnost práva není zaručena.
Občané se
nemohou spolehnout, že jejich právní záležitosti budou ze strany
soudců vyřízeny podle zákona, protože z praxe některých soudců
vyplývá, že nemají ani zdání o tom, že v ČR existuje
Ústava, Listina práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou pro
náš stát prioritně závazné.
Čeští soudci
bez zahraničních zkušeností a odchovaní studiem socialistického nebo
postsocialistického práva s jeho rigidním výkladem, jakož i
soudci soudů vyšších stupňů fixovaní dědictvím totalitního
myšlení, se ve svých rozsudcích neopírají o
základní zákony (Ústavu ČR a ústavní předpisy) tak, jako to
běžně činí soudci západních zemí EU, a ani odvolací soudy, ba ani
vrchní soudy a Nejvyšší soud ČR takto nejednají. K tomu
soudci nejsou vedeni ani v doškolovacím studiu, např. na
Justiční akademii.
Pod
pláštíkem tzv. soudcovské nezávislosti většina soudců schovává
svoji libovůli a někteří soudci jí zakrývají i své
trestné činy. Často je ze soudního spisu zřejmé, že samotní
soudci odstraňují ze spisu důležité a rozhodující listiny a podávají
z něj informace komukoli, kdo o to požádá, a to jak osobně, tak
telefonicky nebo písemně. Vzdor tomu, že mají zákonnou povinnost
mlčenlivosti o tom, o čem se v řízení dověděli !
Obcházení
zákonů, jejich porušování a různé podvody se od roku 1993
staly v ČR národní normalitou a to jak u většiny občanů, tak u
převážné většiny pracovníků státních orgánů včetně soudců, státních
zástupců, policistů a pracovníků státní správy. Dokonce se všeobecně
požaduje a obecně očekává, aby se každý automaticky podřídil
nezákonným praktikám některých jedinců a celých skupin u
státních orgánů. Situace došla tak daleko, že se již dá mluvit o
systému, který to celé umožňuje.
Porušování
zákonů není nijak postihováno a zneužívání pravomoci veřejného
činitele není vyšetřováno ani policií, ani státním zastupitelstvím,
protože i tyto orgány pracují neodborně a často závisle a ignorují
tak právní normy ČR. Vedoucí místa u všech státních orgánů včetně
soudů jsou obsazována výlučně na základě kamarádství a protekce,
nikoli podle odborné úrovně. Zákonem není stanovena plná osobní
odpovědnost pracovníků státních orgánů za rozhodování.
Záležitosti občanů se řeší většinou povrchně a demagogicky,
málokdy však věcně. K věcnému řešení se přistupuje často až po
zveřejnění v médiích z donucení.
Každý si
je jistý, že může beztrestně porušovat zákony a základní lidská
práva, protože tento stav je v celé ČR od roku 1993 masově
praktikován či aspoň tolerován.
Pracovníci
státních orgánů, kteří chtějí dodržovat zákony, jsou různými způsoby
šikanováni, izolováni od informací, diskriminováni, sledováni,
znemožňováni, odvoláváni, pronásledováni a pracovně likvidováni.
Podle zákona
o soudech a soudcích je k trestnímu stíhání soudců v ČR
potřebný souhlas prezidenta republiky, což zcela odporuje
zásadě rovnosti před zákonem, která je zaručena Listinou práv a
svobod a má vždy přednost před jakýmkoli jiným zákonem.
Soudci se
v ČR stali fakticky, tak i pracovně-právně nepostižitelnými a
trestně nestíhatelnými.Státní zástupci a policie i prokázané úmyslné
trestné činy soudců málokdy vyšetřují a většinou je
odloží. V případě, že občan proti takovému konečnému
rozhodnutí státního zástupce podá ústavní stížnost k Ústavnímu
soudu ČR, ústavní soudci ji vždy odmítnou a případem se
nikdy nezabývají.Absolutně libovolná rozhodnutí státních
zástupců se tak v ČR stávají zcela nepřezkoumatelnými
nejen ze strany obecných soudů, ale i ze strany Ústavního soudu
ČR, což odporuje základním zásadám právního státu.
Předsedové
soudů všech instancí v ČR kolegiálně kryjí
trestné činy soudců a nikdo z jejich nezákonného postupu, ba
i trestných činů, nevyvozuje nějaký postih. V ČR je
vytvořen stav katastrofální anarchie, kde někteří soudci i státní
zástupci beztrestně porušují základní lidská práva.
Škody,
které musela zaplatit ČR v důsledku rozhodnutí Mezinárodního
soudu pro lidská práva ve Štrasburku, by měli plně individuálně
uhradit konkrétní soudci, kteří jsou podepsáni pod svými
nezákonnými a protiústavními rozhodnutími, a to počínaje soudci
první instance až po ústavní soudce. Daňoví poplatníci, kteří
škody nezpůsobili, nemají povinnost tyto škody hradit.
V ČR je
nejvyšší čas s nezákonnými praktikami soudců skoncovat. Nikdo
nemá povinnost trpět soudcovskou libovůli a zvůli, která nemá
nic společného s ústavně zaručenou nezávislostí soudu.
Nepostradatelná
je výměna vedení všech předsedů soudů v ČR, kteří jsou
dodnes stále totalitně orientováni a nezaručují a nezajišťují
kvalitní pracovní výkon podle placené soudcovské funkce a vůbec
nezajišťují chod jednotlivých soudů tak, aby odpovídal vysokým
požadavkům a ústavně zaručeným právům právního státu. Podobně je
nutná výměna všech vedoucích státních zástupců, protože často si
neplní svoje zákonem dané povinnosti a poškozují občany a kryjí
nezákonné činy svých podřízených a svých kolegů.
Od roku
1992-2002 byli vybíráni do funkcí justičních čekatelů v rozporu
s s Ústavou a dříve platným zákonem o soudcích, pouze
uchazeči, libovolně určení dvěma psychology Dr. Netíkem v Praze
a Dr. Danem v Brně, kteří k aplikaci psychologického
testu mmpi-2 neměli povolenou licenci od americké univerzity a
všichni uchazeči byli podvedeni.
Licenci
psycholog obdržel až v roce 2003.
Ústava ČR,
ani zákon o soudech a soudcích, do roku 2002 nestanovily jako
předpoklad pro soudce provádění libovolných psychologických
vyšetření k výběru justičních čekatelů. Tyto testy si
ministerstvo spravedlnosti vymyslelo společně s psychology jako
výhodný obchod a záměrně nebyly povoleny revizní testy ze strany
nezávislého psychologa. Šlo o totalitní praktiky.
Všechny
testy od roku 1992-2002 byly provedeny nezákonně, neplatně a
nevěrohodně a neplatně jsou proto jmenováni všichni soudci v tomto
časovém období. O nezákonných postupech věděli do roku 1998 všichni
předsedové krajských soudů v ČR, a od roku 1998-2001 se
prováděli testy centrálně u ministerstva spravedlnosti a o
nezákonných a protiústavních postupech věděli všichni ministři
spravedlnosti tj. JUDr. Otakar Motejl, JUDr. Pavel Rychetský i JUDr.
Jaroslav Bureš.
Dva
psychologové si od roku 1992-2002 vytvořili monopol na to,
kdo bude či nebude soudcem v ČR a to bez umožnění jakékoli
revize výsledků testů jiným nezávislým psychologem. Manipulace měly
zůstat utajené. Všichni uchazeči byli deset let uváděni v omyl
a podvedeni.
Psycholog
z Prahy Dr. Netík pracoval naprosto závisle, jak
sám doznal,a dokonce dostával příkazy a úkoly od poslanců a radil se
s poslanci o svém postupu. Pracoval tedy výlučně závisle a jeho
jednání spíše vykazovalo znaky agenta bývalé STB.
Psycholog
svým nedovoleným jednáním hrubě porušil mimo jiné i Etický kodex
Českomoravské psychologické společnosti.
Ze strany
ministerstva spravedlnosti bylo dokonce každému uchazeči sdělováno,
že výsledky testů obdrží ministerstvo od psychologa pouze
formou vyhověl, vyhověl s výhradou a nevyhověl, přičemž
ministerstvo i psycholog všem uchazečům zatajilo písemně uzavřenou
smlouvu o dílo ( ze dne 29.6.1999 a druhá ze dne
29.6.2001), na základě které doručoval psycholog ministerstvu
výsledky testů o každém uchazeči na velkém formátu A4 a to ve dvou
vyhotoveních. Toto zasílal bez vědomí a bez souhlasu uchazečů
v rozporu s Etickým kodexem ČMPS. Všichni uchazeči byli
podvedeni.Obě uzavřené smlouvy o dílo odporují zákonu, zákon
obcházejí a jsou podle § 39 Občanského zákoníku od počátku
absolutně neplatné. Finanční odměna za neplatné testy
je bezdůvodným obohacením psychologa a musí být vrácena do příslušné
kapitoly státního rozpočtu.
Psycholog
„obhajoval“ výsledky testů u nějaké tajné komise
ministerstva spravedlnosti, ačkoli toto ujednání není obsahem smlouvy
o dílo. Jde opět o účelové podvedení uchazečů o funkci justičního
čekatele.
Rovněž
aplikace a provádění psychologického testu mmpi-2 ve smlouvě o dílo
chybí, přesto byl tento test psychologem použit bez povolené licence
od americké university v Minnesotě. Licenci obdržel psycholog
z Prahy až v roce 2003.
Přesné datum
udělení licence a číslo udělené licence může sdělit americká
univerzita:
University
of Minnesota, 107 Akerman Hall, 110 Union St SE, Minneapolis, MN
55455 USA.
Oba
psychologové dnes opět pracují pro Justiční akademii. Opět není
povolena žádná revize testů jiným nezávislým psychologem. Výsledky
testů při provádění revize musí být stejné jak u amerického,
německého, maďarského či každého jiného psychologa a jsou zcela
přesně měřitelné.
Dříve platný
zákon o soudech a soudcích č. 335/1991 Sb. v ustanovení §
34 vůbec nezmocnil ministerstvo spravedlnosti k libovolnému
a účelovému vydání instrukce č. 314/1997. Změnu zákona s doplněním
o zmocnění mohl provést pouze Parlament ČR, nikoli pár
zainteresovaných pracovníků ministerstva spravedlnosti k zabezpečení
výhodných obchodů s psychologickými testy financovaných
z kapitoly ministerstva spravedlnosti (Kapitola č. 336-viz
rozpočtová skladba).
Instrukce
ministerstva spravedlnosti č. 314/97 odporuje jak Ústavě ČR, článku
93, ale je v rozporu i s § 34 dříve platného zákona o
soudech a soudcích , a je absolutně neplatná.
Všichni
uchazeči byli podvedeni a bylo neoprávněně nakládáno s jejich
osobními údaji, čímž došlo k hrubému porušení základních
lidských práv. Bezesporu šlo o i o porušování povinností při správě
cizího majetku i o poškozování cizích práv všech uchazečů, čímž je
dána i trestně právní odpovědnost.
Pracovníci
ministerstva spravedlnosti nebyli oprávněni měnit Ústavu ČR, ale ani
měnit či doplňovat zákon o soudech a soudcích o provádění
psychologických testů.
Funkce
soudce je funkce veřejná, a v žádném případě se nedá
srovnávat s uzavíráním jiného pracovního poměru. Pro funkci
soudce jsou dány předpoklady Ústavou ČR a zákonem o soudech a
soudcích. Nikdo nemůže tyto předpoklady libovolně ani doplňovat ani
omezit bez schválení změn v Parlamentu ČR.
Ani
ministerstvo tedy tuto veřejnou funkci nemohlo „zprivatizovat“
podle představ závislých pracovníků ministerstva spravedlnosti
a psychologa výlučně k jejich vzájemnému „obchodování“
s uchazeči.
Za zcela
neakceptovatelnou považuji tu skutečnost, že odpovědní pracovníci
ministerstva spravedlnosti i psycholog cíleně lživě desinformovali
všechny uchazeče o funkci justičního čekatele a všechny žadatele
úmyslně poškodili.
Výsledky
testů byly vždy na objednávku politicky zmanipulovány a
uchazeči byli diskriminováni v rozporu s mezinárodními
smlouvami, jimiž je ČR vázána ( viz článek 14 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod, dále článek 26 Mezinárodního paktu
o občanských a politických právech). Všem uchazečům nebyla zaručena
stejná práva a rovnost před zákonem a to v rozporu s článkem
1 Listiny práv a svobod.
Je nutné
vyslechnout všechny uchazeče, kteří podali přihlášku o funkci
justičního čekatele u ministerstva spravedlnosti v letech
1992-2002 a byli poškozeni, a je nutné požádat o jejich vyjádření.
Až
ustanovení § 109 odstavce 2 nového zákona o soudech a soudcích
č. 6/2002 Sb. stanoví, že obsahovou náplň přípravné služby stanoví
ministerstvo vyhláškou. Ani v této vyhlášce cíleně není
upravena revize testů jiným nezávislým psychologem a testy provádějí
opět stejní dva psychologové.
Celých
deset let (1992-2002) byli justiční čekatelé vybíráni na základě
neplatně a nevěrohodně provedených psychologických
testů, které nestanovila ani Ústava ČR ani zákon o soudech a
soudcích. Uchazeči byli vybíráni pouze podle protekce a celých deset
let byli soudci prezidentem republiky Václavem Havlem neplatně
jmenováni do funkce soudce. Zmanipulované návrhy na jmenování soudců
předalo Kanceláři prezidenta republiky ministerstvo spravedlnosti. Na
základě neplatného jmenování soudců jsou neplatná všechna
jejich soudní rozhodnutí k dnešnímu dni.
Jde o
největší skandál v historii české justice.
Dr. M. Chovancová