Kdo je KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ České republiky?
Trapas
Konfederace Politických Vězňů na Svatém Hostýně 4. září 2004
U
příležitosti tradiční pouti bývalých politických vězňů na Hostýn,
která se uskutečnila v krásný sluneční sobotní den 4.září 2004 se
sešlo mnoho členů členů Konfederace politických vězňů, jejich
rodinných přátel a dalších návštěvníků, aby si společně připomněli
utrpení mnohých z nich prožité v komunistických lágrech a kobkách,
vzpomněli i utrpení těch, kteří již nejsou mezi námi. Paměť bývalých
politických vězňů je nenahraditelným svědectvím o minulosti
středoevropského prostoru s velkým přesahem do budoucnosti.
Opakovaně
jsem se snažil, když mi ještě občas přijali nějaké mé téma v České
televizi, aby svědectví a hlasy členů KPV zněly i z obrazovky. Po
dokončení dokumentárního filmu Země bez hrdinů, země bez zločinců. .
. o odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů - Š ČT 1996 - mi v
televizi „veřejné služby“ již nepřijali žádné mé téma.
Proto se z vlastní iniciativy snažím některé události alespoň
zaznamenat – byť na koleně, aby byl autentický materiál, až se
jednou budeme ohlížet zpět. Z výšeuvedených důvodů je mi težko o
událostech z letošního setkání na Svatém Hostýně psát, protože si
mnoha bývalých politických vězňů hluboce vážím, ale právě proto musím
svědčit, aby se podobné „nedorozumění“ již nikdy
neopakovalo.
Oznámení
vyvěšené na webových stránkách Ústředí Konfederace politických vězňů
České republiky (http://www.kpv-cr.cz)
obsahovalo „srdečné pozvání“ do Bystřice pod Hostýnem
adresované široké internetové veřejnosti bez omezení. Přesto MUDr.
Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV, rozesílala předem dopisy a
žhavila telefony, aby jejich adresátům dala najevo, které návštěvy z
hlediska vedení KPV jsou žádoucí, která témata proslovů jsou
přípustná a která nikoliv. Na Svatém Hostýně přítomní mladí lidé měli
pocit, že takto sveřepě kdysi připravovali své sjezdy snad jen
příslušníci jediné strany. Jakoby se patnáct let po listopadu 89 z
KPV vytratila vůle po svobodné diskusi, která je základem demokracie.
Předsedkyně KPV se údajně - mj. i dle svědectví paní Zdeňky Mašínové,
„cítí být pod tlakem. . .“, který však adresátům dopisů a
telefonátů odmítá upřesnit. Nechce uvést ani kdo a proč na ni
„tlačí“?
Ohniskem
dlouhotrvajícího a umně živeného sváru je nejednotný postoj Ústředí
Konfederace politických vězňů ČR ke členu její přerovské pobočky –
politickému vězni 70. a 80. let panu Vladimíru Hučínovi, deset let
nejlépe hodnocenému polistopadovému důstojníkovi BIS, kterého KPV do
státních služeb kdysi navrhla a na jehož uvržení do vazby v roce 2000
dřívější vedení KPV – tehdy s vyloučením Dr.Kavalírové -
spolupracovalo. Až Ústavní soud České republiky musel rozhodnout o
tom, že část jeho vazby byla nezákonná. Z jeho rozhodnutí však nebyly
vyvozeny žádné důsledky. O tom, jak niterně toto téma rozděluje srdce
jinak velmi tolerantních, trpělivých a životem zkoušených členů KPV,
se přesvědčili účastníci duchovního a politického mítinku, který
následoval po poutní mši v kostele na Svatém Hostýně.
Konfederace
a političtí představitelé - především z řad KDU-ČSL ing. Josef Kaňa,
ing. Jiří Stodulka, RNDr.Vilém Holáň, ing.František Kroupa, RNDr.
Libor Ambrozek (ostentativně oslovovaný moderátorkou-předsedkyní
jako „ministr životního prostředí“ - bez uvádění jména a
příjmení, natož titulů !), – si střídavě vzdávali hold a
ubezpečovali se o vzájemné náklonnosti, respektu, úctě a vůli ke
spolupráci. Vypadalo to jako na mítinku KDU-ČSL a jejích fanoušků,
strany, jejíž předseda Kalousek si vybral za bezpečnostního poradce
Dr.Jiřího Růžka, bývalého ředitele BIS, který má odpovědnost za
odstranění bývalého kpt. Vladimíra Hučína z BIS. Deklarovanou přízní
předsedkyně KPV zahrnula i recyklovaného poslance za ODS Marka Bendu,
který se odměnou zamračil směrem k nositelům plakátů s fotografií
umlčeného VladimíraHučína.
Nepadlo
ani slovo o výhodách a finančních výsluhách k důchodu, kterými dnešní
stát, dnes reprezentovaný mj. i přítomnými koaličními politiky,
zahrnuje bývalé komunistické hodnostáře, utlačovatele, vyšetřovatele
a věznitele někdejších politických vězňů komunistického režimu, z
nichž mnozí jsou dnes členy KPV a nadále živoří. Jeden z bývalých
politických vězňů mi k tomu řekl, že to ani necítí jako újmu:
„Naučili jsme se hladovět . . .“, ale jako „pouhou“
ostudu polistopadové representace ...
Vrcholem
mítinku byla četba části „Politického prohlášení Konfederace
politických vězňů“, kterou předsedkyně svěřila předsedovi
politické komise konfederace Leo Žídkovi. Přestože celý text byl
údajně schválen politickou komisí konfederace právě pro tento účel,
řečník, s ohledem na vzrušení v sálu, jeho část odmítl přečíst.
Ústředníci
KPV se společně s politiky mračili na mladé lidi, kteří politickým
vězňům přišli vyjádřit poklonu a hold za jejich svědectví. Tito mladí
lidé přitom účastníky třetího odboje pokládají za zásadně důležité
pro celou společnost.
Skupina
návštěvníků Svatého Hostýna okolo Jana Šinágla, seznámena se
skandálním průběhem soudů s Vladimírem Hučínem u severomoravských
soudů, nemenší význam přikládá jeho podpoře. Vladimír Hučín, který
jako důstojník BIS blokoval některým starým strukturám bezpečnostní
prověrky, byl a je komunisty a jejich poskoky dodnes pomlouvaný,
pronásledovaný a souzený. Spolčení mnoha málo důvěryhodných osob
okolo BIS, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti dohnalo
starým strukturám nebezpečného bývalého kpt. BIS až k soudu.
Příznivci
Vladimíra Hučína se dožadují veřejného jednání soudu, tuto výzvu nosí
mj. i na výrazných bílých tričkách. V tomto mnohohlasém chóru trochu
zaniká skutečnost, že Vladimír Hučín by vůbec souzen býti neměl ! Že
jeho obvinění jsou účelově vykonstruovaná spolčenými nedůvěryhodnými
lidmi, že zejména konfederace se měla za svého člena už dávno
rozhodně postavit, zabránit jeho dehonestaci a nepřipustit, aby ho
věznili a soudili titíž vejlupci, kteří ho odsoudili již v
osmdesátých letech. . . Chucpe!
Ptejme
se, jak je možné, že jeden z místopředsedů KPV na duchovním setkání
na Svatém Hostýně veřejně okřikuje pana Milana Paumera, čestného
člena KPV, navrženého Senátem Parlamentu České republiky na vysoké
státní vyznamenání, aby se „distancoval od podpory Vladimírovi
Hučínovi a šel pryč!“ ? Dodejme, že Milan Paumer mlčky držel
jeho fotografii se zalepenými ústy.
Řada
členů konfederace skrytá a držená v manipulovaném - záměrně
neinformovaném - davu, povzbuzována od předsednického stolu se na
„duchovním mítinku“ chovala ostudně, když hystericky
odmítala vystoupení svého člena. Muselo být (alespoň některým z nich)
trapně, když hleděli na fotografie Vladimira Hučína s ústy
přelepenými leukoplastí, které jeho příznivci mlčky drželi vysoko nad
hlavou.
Velmi
zmateně vypadal spor, který vypukl v sále. Obě skupiny se nemohly
dohodnout, „co je více bolševické“? Zda je to snaha
prosadit na sezení lidoveckých politiků s ústředím KPV mluvčího
označeného předem za „nežádoucího“. Nebo, zda je více
„bolševická“ cenzura kolegy – bratra - člena KPV,
či dokonce vyhrožování nepravomocně odsouzenému bratrovi: „Ty
mlč, máš šest měsíců a budeš sedět !“? Ten, kdo tohoto pána
navedl, mu zamlčel, že žádný z rozsudků poskomunistické justice dosud
nenabyl právní moci a je tudíž třeba hledět na bratra Vladimíra
Hučína, jakoby nikdy nebyl trestán.
Nezasvěcený
mladý návštěvník si mohl klást otázku: Zač tito většinou již
šedovlasí lidé „bojovali“?, Proč seděli po desetiletí ve
vězeních, dřeli v Jáchymově do úmoru, nechali si rozežírat tkáně na
uranu a jinde?
Odmítnutí
mladí lidé Karolína Kaiserová a Jaroslav Hanuš, kteří žádali bývalé
politické vězně a návštěvníky Hostýna o podporu petice STOP KOMUNISMU
- za odstranění bývalých komunistů z vlády a státní správy, zažili
velké rozčarování z podezíravých, přezíravých a arogantních gest,
výroků typu ("Co tady děláte, nic jste nezažili, tak se do toho
nemotejte ...") a fyzických snah o vytlačení nositelů
transparentů z místnosti pod rouškou opilství ze strany údajných
členů KPV ...
Výsostně
trapné bylo, že Jan Šinágl s nepřehlédnutelným strachem v očích
předsedkyně konfederace nebyl připuštěn ani k tomu, aby důstojně
vyřídil přítomným pozdrav od bratra plk.Luboše Hrušky, váženého člena
KPV v Plzni, který se nemohl setkání zúčastnit.
Předsedkyně
KPV nepochopitelně odmítla i prosbu o vystoupení, se kterou se na ni
obrátila mladá MVDr. Veronika Valdová, jež se z vlastní bytostné
potřeby seznamuje s historií komunistického útlaku, rozhlíží se kolem
sebe v rodné republice a zvažuje, zda v této zemi existuje prostředí,
kde může slušný občan svobodně žít v souladu se svým svědomím, či zda
je odpovědnější vůči dětem i sobě samé emigrovat a svoji skvělou
kvalifikaci uplatnit jinde.
Atmosféru
hluboké nedůvěry se podařilo částečně překonat, když po oficiálním
ukončení setkání Jan Šinágl strhl většinu přítomných ke zpěvu Kde
domov můj . . .a Nad Tatrou sa blýská ...
Až
venku před sálem několik účastníků davového klání samostatně
vyhledalo mladé návštěvníky k osobnímu pohovoru. Tady se členové KPV
a jejich příbuzní dověděli mnoho nových a zajímavých skutečností, jež
těm zvídavým umožnily vytváření si vlastního názoru a vyjádření
skryté nebo otevřené podpory Vladimírovi Hučínovi i petici mladých
spoluobčanů.
Jeden
neznámý bývalý MUKL dokonce vyhledal Vladimíra Hučína, aby se s ním
osobně seznámil, protože „dostal za úkol od manželky“,
která nemohla přijet, aby mu jejím jménem předal malou finanční
částku jako podporu v obtížné situaci ...
Pozorovateli
není jasné, co chce tato konfederace předat mladým lidem, jak chce
oslovit většinu společnosti, jestliže se její vedení na Svatém
Hostýně předvedlo v takto rozporuplném světle a mladé lidi odkázalo
do role němých a konsternovaných diváků režírovaného představení.
Navrhuji,
nebude-li soud v Přerově veřejný a budou-li nadále vykazováni
fotografové a vynášeni důvěrníci ze soudní budovy, uspořádat
nezávislou „Konferenci o před a polistopadové činnosti kpt.
Vladimíra Hučína“, aby si veřejnost a zejména členové vedení
KPV ujasnili, zda Vladimír Hučín byl v minulosti politickým vězněm,
zda je řádným členem Konfederace politických vězňů, zda je únosné,
aby se členové vedení konfederace k jeho současným potížím stavěli
tímto způsobem aj. Je nejasné proč takovou konferenci již dávno
neuspořádala sama konfederace? Stojí o objasnění všech skutečností
tohoto případu?
Případem
se zabývala více než před rokem i Smírčí komise KPV, protože Vladimír
Hučín na půdě KPV vyslovil podezření, že bývalý předseda konfederace
byl vlivovou osobou BIS a v jejím zájmu pacifikoval bývalé politické
vězně, aby se nezabývali důležitými otázkami postkomunistické
společnosti a transformoval jejich organizaci na pouhého
profesionálního „kladeče vězňů“ ... Je namístě se ptát,
zda je přijatelné v demokratické společnosti nasazovat spoluobčanovi
roubík do úst. Zda je důvěryhodné a přípustné, aby smírčí komise
jakékoliv organizace přijímala předpojatá rozhodnutí a odmítala se
seznámit s výpověďmi svědků z řad členů KPV a poslanců Parlamentu ČR
– bez vyvození jakékoliv odpovědnosti?
Zdá
se, že některým členům i dnešního vedení KPV tyto otázky nejsou jasné
a diskreditují tak oprávněné požadavky na důstojný život a projevení
úcty politickým vězňům a dalším lidem, kteří se postavili zločinnému
komunistickému režimu.
Martin
Vadas
E-mail:
martin.vadas@volny.cz
Kdo
je KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ České republiky?
http://www.kpv-cr.cz
Předsedkyně:
MUDr
Naděžda KAVALÍROVÁ,
Místopředsedové:
Milan
NERAD, PhDr Jiří MÁLEK, Ing. Mirko ŠŤASTNÝ, Ing. František ŠEDIVÝ,
Členové
předsednictva:
Blatný
Jiří Ing., Čejka Čestmír, Černý Albert, Kieslinger Ivan, Kovařík
Zdeněk, Macek Rudolf plk., Raulím Otakar Mgr, Stehlík Oto Ing.,
Zahrádka František, Žídek Leo,
Hospodář:
Janík
Zdeněk,
Revizní
komise:
Honová
Anna, Lenková Ludmila, Podpěra Josef, Vaculín Jaroslav, Znenáhlíková
Vlasta,
Smírčí
komise:
Beneš
Jan, Křivánek Mirko, Mrázek Josef, Růžička Miroslav, Sakmar Roman,